Tady Miroslav Noe, vítejte. Aktuální zprávy:

Koncert v Nové Perle 5. 7. 2022 na youtube

Sabiánský deník najdete každý den na facebooku


Devadesátá léta Miroslav Noe foto © Ivan Kuťák

Hudební skladatel experimentátor a konceptualista, kytarista, hráč na gong, nakladatel, literát, kartář, rodným jménem Miroslav Šimáček, se narodil v Praze 7. 11. 1956. Před narozením synka Artura v roce 2006 přijal s rodinou příjmení Noe. V průběhu života spolupracoval s mnoha významnými osobnostmi na hudební, výtvarné, novinářské, literární, filmové, technické a terapeutické scéně. „Měl jsem to štěstí,“ říká, „že hned několik z těchto odlišných aktivit dostalo ocenění ve světě.“

Svou vydavatelskou činnost koncem 90. let omezil a od té doby spolupracuje se svou ženou Marií Noe na titulech nakladatelství One Woman Press.

Na přelomu 70. a 80. let se stal součástí české alternativní hudební scény. V 70. letech studoval klasickou kytaru a ze vzdoru k zavedeným formám/stylům založil se spolužáky v roce 1972 skupinu Experiment, která ale měla tendenci se profilovat jako rocková kapela a tak neměla dlouhého trvání. Princip experimentální tvorby však přetrval a dodnes je hnacím motorem skladatelovy práce – formou skryté experimentální skupiny (ses) také spolupracuje s druhými, aniž by mnohdy tušili, že jsou součástí jeho skladebného experimentu; skupina jako taková proto neexistuje, ale skladebný princip, který se formuje od roku 1974, a který Noe později nazval Album (např. skladba pro varhany a orchestr Kroměřížské konzervatoře, kterou 27. 5. 1989 dirigoval v kostele sv. Mořice – Album VII / Mauritius), se objevuje v jeho celoživotní tvorbě i spolupráci s druhými.



V této formě nejznámějšími skladbami nebo projekty autora jsou: koncept Kilhets; Tvrdej život, Tvůj čas, Možná jediné chvíle štěstí, atd (pro Agon Orchestra); Day as a Creatinon „I“ (pro newyorský Bang on a Can); Sound Solution of Space of Large Dimension (Pattern pro digitální tvorbu s vizuálním řešením provedl s Martinem Blažíčkem v roce 1999 ve Veletržním Paláci a později v Divadle Archa navíc s Agon Orchestra), (Buchary s vizualizací Jana Daňhela v Roxy, paláci Akropolis nebo v Divadle Archa), (The Buddha Sings pro zpívající mísu a kruhový modulátor se Stanislavem Doležalem); ... ; jeho současná tvorba pro 6 gongů (Noe—Kohl).

Je znám svým působením v Expanzi (1977-79 / M.Šimáček, J.Novotný, J.Hrubeš, Š.Markovič, N.Vávrová), pro kterou napsal většinu repertoáru. Některé motivy později použil v tvorbě pro Agon Orchestra.

Poté vytvořil koncept intuitivní hudby pro Kilhets, jehož základními skladebnými prvky bylo ticho a neurčitost (1979-80, plakát Kilhets jako grafiku vytvořil zakladatel Kilhets Petr Křečan / 5CD Kilhets, Black Point, 2008) – jeho ticho nebylo intelektuálním konceptem, hudebníci dlouhé minuty hleděli do publika, sami byli diváky publika. Pod pseudonymem, který v Kilhets používal, coby Autentyncký z Gokytňan dál rozvíjel psanou i konceptuální, konkrétní a elektronickou hudbu převážně zapisovanou do grafických partitur.

Od poloviny 80. let účinkoval a v 90. letech také skládal hudbu pro Agon Orchestra (CD Red and Black, Audio Ego, 1997). Jeho skladby byly uvedeny na koncertech a festivalech v řadě zemí (Bang on a Can Marathon v New York City, FIMAV ve Victoriaville v Kanadě, Evenings Of New Music v Bratislavě, Schaubühne Lindenfels v Lipsku, Audio Art v Krakově, Kunsthalle Krems v Rakousku, Warsaw Autumn Festival v Posku, New Music Marathon v Praze, New Music Concerts v Torontu, Roulette v New York City, Musica Ficta Forum ve Vilniusu, Festival NYYD v Tallinnu, Gele Zaal Gent v Belgii atd.) a byly natočeny pro různé rozhlasové a televizní společnosti (Česká televize, Slovenský rozhlas, DUNA TV Budapešť, CBC Montreal, DeutschlandRadio Berlin, Polský rozhlas, Litevský rozhlas, Estonský rozhlas, DeutschlandFunk Kolín n.R.).

V 90. letech se rovněž intenzivně zabýval grafickým designem. Působil jako šéfgrafik týdeníku Respekt, jehož byl spoluzakladatelem,

upravil porevoluční vzhled Revolver Revue, upravoval a vlastním nákladem vydával časopis Konserva/Na Hudbu (red. M.Blažek, P.Kofroň, P.Rezek, M.Pokorný),

jehož završením byla kniha Grafické partitury a koncepty (na fotce dole napravo, studio Audioego) autorů Petra Kofroně (napravo) a Martina Smolky (uprostřed), vytvořil novou podobu Literárních novin s přílohou Konserva/Na Hudbu (ročník 1996), plakáty Společnosti pro novou hudbu, tituly nakladatelství One Woman Press, atd.

Se svou ženou Marií pořádal ve studiu Audioego na Žizkově (Bořivojova 114) Klub Na Kulturu, v němž vystoupila řada osobností kulturního života následujících let. Pod stejnou hlavičkou uspořádali výstavy tehdy málo známým malířům (Andrej Bělocvětov, Jaroslav Blažek) nebo grafikům (Jan Sekal, Luboš Drtina).

Na přelomu století se věnoval interaktivním konceptům v multimediálních projektech – Festival Limbo (Centrum pro metamedia Plasy), Mäckleburgisches Künstlerhaus (Schloss Plüschow), Festival Alternativa (Divadlo Archa), Pražské Quadriennale, Centrum současného umění Čimelice, Festival slabé hudby (Skleněná louka), Festival Entermultimediale (Divadlo Akropolis), Festival Next Wawe (Roxy) …, byl designérem firem Miracle/Orcave působících na poli mikrovlnných spojů, zkomponoval hudbu k celovečernímu filmu Divoké včely režiséra Bohdana Slámy a dál zkoumal fenomén zvuku v konceptech nazvaných Co je hudba? (Centrum pro metamedia Plasy), Skryté hladiny vědomí (s Agonem v divadle Archa) a vytvořil řadu fonografických a zvukových instalací (veletrhy v Hannoveru) a dvě kytarová sóla –

(Guitar solo 2 – live 14. 12. 2000 Prague).

Od roku 2004 se zabývá Tarotem. Na základě živé vize Tří světel (po úrazu spodiny lebeční) sestavil tarotovou mandalu

v systému oboustranných karet k neduálnímu výkladu Mytického tarotu Tarot v zrcadle živého času a poté přetvořil a do spirály rozvedl prastarý čtvercový karetní systém nejasného původu s 36 kartami na

Wheeler cards sabian symbol

45 natáčecích párových karet k tzv. sabiánským symbolům. Karty jsou vhodné také i pro jinou divinační nebo numerologickou práci. Původní verzi symbolů – 360 vizí Elsie May Wheelerové z roku 1925, které zapsal astrolog Marc Edmund Jones – získal z faksimile Jonesem popsaných kartotéčních lístků. Překlad z angličtiny – den po dni, tak aby okamžik překladu odpovídal symbolu – pro něho v průběhu astrologického roku 2012-13 vytvořila překladatelka a spisovatelka Eva Klimentová. Krabička na karty má funkční tvar knihy, a kromě karet je v ní i brožurka s původní verzí sabiánských symbolů a jejich překladem do češtiny (ISBN 978-80-902444-5-0).

karty

Podobně, jako byl udělán překlad původních sabiánských symbolů do češtiny, dokončil – den po dni, symbol po symbolu – systematickou práci na jejich praktickém výkladu a nazval jej Sabiánský deník, v němž se odráží reálný život. Rešerše k této práci mu připravila Pavlína Dvořáková, čerpajíc z díla autorů jako je Marc Edmund Jones, Blain Bovee, Lynda Hill, Dane Rudhyar, Paola Emma, Wikipedie, a také ze své osobní zkušenosti. Noe svůj Sabiánský deník nyní edituje a každý den publikuje na facebooku; někdy vykládá sabiánské symboly pomocí svých párových karet nebo horoskopu.

Působením času v tichu i zvuku a hudební ekologií (hudbě oproštěné od ega) se zabývá od dětství, pátráním po ztraceném umění a zapomenutém pokladu mysli uložených do obětních zpívajících mís (tzv. tibetských mís) od konce 90. let minulého století.

V roce 2012 mu nakladatelství Beth Or vydalo knihu s autobiografickými prvky Zrcadlo živého času, O lidské touze a obětních zpívajících mísách (ukázka).

V roce 2018 dokončil koncept modelu kytary s dlouhou menzurou (99 cm), kterou pro něho vyrobil kytarář Petr Procházka a ve spolupráci s ním připravil koncept dvanáctistrunné kytary se stejně dlouhou menzurou a nyní připravují ještě bezpražcovou verzi –

Koncept kytary Miroslav Noe

Kytara vrchní deska Miroslav Noe

– zkouška nového nástroje se zdvojenými strunami u kytaráře Petra Procházky.

V posledních letech hraje na gongy, viz ukázka z koncertu na třicetiosmi palcový (96 cm) symfonický gong Symphonic gong, na jehož konci si zahrálo i obecenstvo –

Koncert Miroslav Noe a spol.

– záznam spontánního závěru koncertu 2. února 2019, milým hostem slavnostního koncertu byla i Music & videographic designer Iveta Kratochvílová.

Od roku 2021 se svou ženou Marií Noe a Stanislavem Doležalem opět pořádá dnes již legendární Klub Na Kulturu, jehož program sledujte na facebooku Miroslav Noe, jením z vrcholů každého večera je tombola na podporu projektu Ivana Mečla Nová Perla.

S Klubem Na Kulturu a sochařem Michalem Blažkem zorganizoval v Nové Perle kultovní koncert Jezdec na neosedlaném kanci – 14. 8. 2021 (film Michaela Baumbrucka).

Do hry na gongy zaučil také Petra Kohla, s nímž odehrál a věří, že ještě odehraje, další nezapomenutelné koncerty na 6 metrových gongů jako např. Koncert v Klubu Na Kulturu 22. 6. 2022 (viz foto, facebook) nebo Koncert v Nové Perle 5. 7. 2022.

Průběžně pracuje na knihách Sabiánský deník a Písně živého času; zvukem informuje éterické oleje a destiláty, z nichž u žen nejoblíbenějším je jeho hydrolátový 25% likér Síla štěstí, kterou tvoří mix likérů Nektar lásky a Trn v oku.


Miroslav Noe
nakladatelství a vydavatelství
+420 724 244 697
e-mail

© Miroslav Noe