<   Miroslav Noe

Hudební skladatel experimentátor, kytarista, hráč na gong, nakladatel, rodným jménem Miroslav Šimáček, se narodil v Praze 7. 11. 1956. Před narozením synka Artura v roce 2006 přijal s rodinou příjmení Noe. V průběhu života spolupracoval s mnoha významnými osobnostmi na hudební, výtvarné, novinářské, literární, filmové, technické a terapeutické scéně. „Měl jsem to štěstí,“ říká, „že hned několik z těchto odlišných aktivit dostalo ocenění ve světě.“ Svou vydavatelskou činnost záhy omezil jen na podporu nakladatelství Marie Noe

One Woman Press >

V 70. a 80. letech se stal součástí české alternativní hudební scény. V 70. letech studoval klasickou kytaru, a ze vzdoru k zavedeným formám založil v roce 1972 skupinu Experiment, dnes již skrytou experimentální skupinu (ses), jejíž anonymní složení a zaměření na různé hudební styly neustále mění. Skupina jako taková nevystupuje, ale podílí se na tvorbě druhých.

Je znám svým působením v Expanzi (1977-79 / M.Šimáček, J.Novotný, J.Hrubeš, Š.Markovič, N.Vávrová), pro kterou v té době napsal většinu repertoáru. Některé skladby později použil v tvorbě pro Agon Orchestra.

Poté vytvořil koncept pro Kilhets na bázi intuitivní hudby vycházející z ticha (1979-80, plakát Kilhets jako grafiku vytvořil zakladatel Kilhets Petr Křečan / 5CD Kilhets, Black Point, 2008), a pod pseudonymem, který v Kilhets používal, jako Autentyncký z Gokytňan dál rozvíjel psanou i konceptuální, konkrétní a elektronickou hudbu převážně zapisovanou do grafických partitur.

Od poloviny 80. let účinkoval a v 90. letech také skládal hudbu pro Agon Orchestra (CD Red and Black, Audio Ego, 1997). Jeho skladby byly uvedeny na koncertech a festivalech v řadě zemí (Bang On A Can Marathon v New York City, FIMAV ve Victoriaville v Kanadě, Evenings Of New Music v Bratislavě, Schaubühne Lindenfels v Lipsku, Audio Art v Krakově, Kunsthalle Krems v Rakousku, Warsaw Autumn Festival v Posku, New Music Marathon v Praze, New Music Concerts v Torontu, Roulette v New York City, Musica Ficta Forum ve Vilniusu, Festival NYYD v Tallinnu, Gele Zaal Gent v Belgii atd.) a byly natočeny pro různé rozhlasové a televizní společnosti (Česká televize, Slovenský rozhlas, DUNA TV Budapešť, CBC Montreal, DeutschlandRadio Berlin, Polský rozhlas, Litevský rozhlas, Estonský rozhlas, DeutschlandFunk Kolín n.R.).

V 90. letech se rovněž intenzivně zabýval grafickým designem: působil jako šéfgrafik týdeníku Respekt, jehož byl spoluzakladatelem, upravil porevoluční vzhled Revolver Revue, upravoval a vlastním nákladem vydával časopis Konserva/Na Hudbu (red. M.Blažek, P.Kofroň, P.Rezek, M.Pokorný)

jehož završením byla kniha Grafické partitury a koncepty (na fotce dole napravo) autorů Petra Kofroně (napravo) a Martina Smolky (uprostřed), vytvořil novou podobu Literárních novin s přílohou Konserva/Na Hudbu (ročník 1996), plakáty Společnosti pro novou hudbu, tituly nakladatelství One Woman Press, atd.

Na přelomu století se věnoval interaktivním konceptům v multimediálních projektech – Festival Limbo (Centrum pro metamedia Plasy), Mäckleburgisches Künstlerhaus (Schloss Plüschow), Festival Alternativa (Divadlo Archa), Pražské Quadriennale, Centrum současného umění Čimelice, Festival slabé hudby (Skleněná louka), Skryté hladiny vědomí (Divadlo Archa), Festival Entermultimediale (Divadlo Akropolis), Festival Next Wawe (Roxy) –, byl designérem firem Miracle/Orcave působících na poli mikrovlnných spojů a zkomponoval hudbu k celovečernímu filmu Divoké včely režiséra Bohdana Slámy.

Na základě živé vize Tří světel v Nemocnici Na Františku, kde byl v roce 2004 hospitalizován s prasklou spodinou lebeční, sestavil tarotovou mandalu

v systému oboustranných karet k neduálnímu výkladu – Tarot v zrcadle živého času / příklad na Mytickém tarotu >

a poté přetvořil a do spirály rozvedl prastarý čtvercový karetní systém nejasného původu s 36 kartami na

Wheeler cards sabian symbol

45 natáčecích párových karet k tzv. sabiánským symbolům. Karty jsou vhodné také i pro jinou divinační nebo numerologickou práci. Původní verzi symbolů – 360 vizí Elsie May Wheelerové z roku 1925, které zapsal astrolog Marc Edmund Jones – získal z faksimile Jonesem popsaných kartotéčních lístků. Překlad z angličtiny – den po dni, tak aby okamžik překladu odpovídal symbolu – pro něho v průběhu astrologického roku 2012-13 vytvořila překladatelka a spisovatelka Eva Klimentová. Krabička na karty má funkční tvar knihy, a kromě karet je v ní i brožurka s původní verzí sabiánských symbolů a jejich překladem do češtiny (ISBN 978-80-902444-5-0).
Podobně, jako byl udělán překlad původních sabiánských symbolů do češtiny, dokončil – den po dni, symbol po symbolu – systematickou práci na jejich praktickém výkladu a nazval jej Sabiánský deník, v němž se odráží reálný život. Rešerše k této práci mu připravila Pavlína Dvořáková, čerpajíc z díla autorů jako je Marc Edmund Jones, Blain Bovee, Lynda Hill, Dane Rudhyar, Paola Emma, Wikipedie, a také ze své osobní zkušenosti. Noe svůj Sabiánský deník nyní edituje, publikuje ho podle kalendáře na webových stránkách, a připravuje/uvažuje také o jeho knižním vydání.

Působením času v tichu i zvuku se zabývá od dětství, pátráním po ztraceném umění a zapomenutém pokladu mysli uložených do obětních zpívajících mís (tzv. tibetských mís) od konce 90. let minulého století. V roce 2012 mu nakladatelství Beth Or vydalo knihu s autobiografickými prvky Zrcadlo živého času.

Ukázka z knihy – Zrcadlo živého času / O lidské touze a obětních zpívajících mísách >.

V současnosti zvukem informuje éterické oleje a destiláty, pracuje na knize Píseň živého času, dokončil koncept modelu kytary s dlouhou menzurou (99 cm), kterou pro něho vyrobil kytarář Petr Procházka a ve spolupráci s ním připravuje nový koncept dvanáctistrunné kytary se stejně dlouhou menzurou.

Hraje na třicetiosmi palcový symfonický gong (96 cm) a koncertuje s ním.

Video z oslavy – Symphonic gong – ukázka/začátek koncertu >

Od roku 2004 vykládá karty ...